Poslední tři týdny svobody

Konečně jsem se po celých prázdninách zastavila a dopřála si snad první den odpočinku. Dopadlo to tak, že momentálně sedím u kompu a pročítám medické blogy. :D

Odpočítávám dny do Dobronic, kam odjíždím ve středu a i když se na jednu stranu hrozně těším, tak na druhou stranu se dost bojím. Uvidíme, snad to bude tak super, jak zatím všichni říkali. :)
Zároveň pomalu nakupuju nábytek na byt a už mě to táák nebaví - a to to ještě ani pořádně nezačalo. Jasně, chci to tam mít hezké a útulné, chci se tam cítit jako doma, ale zároveň bych chtěla jít tak na dva týdny spát, probudit se a aby všechno bylo už hotové. To by bylo krásné.

A protože trávím dnešní večer ve společnosti dobrého čaje a blogů mediků, narazila jsem na překrásný příspěvek, který nemůžu nesdílet. Už se opravdu těším... :D

Děkuju za skvělé shrnutí a vyděšení nás, prváků, medičce z Hradce, od které jsem si ho taky vypůjčila. Snad se nebude zlobit. :)

Nemůžu se dočkat!

Vaše vystrašená Medička

Konec prázdnin...téměř :)

Ehm... Takže předně se moc omlouvám za odmlčení se. Poslední dobou se tak nějak plácám v tom, že chodím do práce, dojdu domů, najím se, kouknu na díl seriálu a jdu spát. Probudím se a jdu do práce. A pořád dokola. Když se zadaří a přemůžu únavu, zvládnu někam mezi to zapasovat ještě posezení nebo film s kamarády. Takže na psaní blogu zatím nebylo moc času.

Příprava na život medika. Haha. Ne, vážně. Je to děsivé.

O zápise toho už asi moc neřeknu, protože si myslím, že na ostatních blozích toho najdete spoustu. Můžu vám jenom říct, že jsem jedním z těch dementíků, kteří při vyplňování indexu při zápise neviděli chlívečky na rodné číslo...a kteří se styděli poprosit o index nový. Takže budu vypadat jako debil při každém zápočtu a zkoušce. Protože "index je vaší vizitkou"... :D
Nevadí.

Jak na 3. LF bez přijímaček

V komentáři u minulého článku se mě jeden z Vás zeptal, co je potřeba k přijetí na 3. LF bez nutnosti jít na přijímačky.

Na 3.LF potřebujete k přijetí bez přijímaček kombinaci průměru známek za střední do 1,7 a k tomu nějaký úspěch v různých soutěžích (podrobnější info tady). Známky problém nebyly, protože jsem je na střední docela držela, měla jsem průměr 1,1 a to mi taky pomohlo k přijetí na 1. LF. Na Brno to ale letos nestačilo.

A co se týče soutěží nebo jiných úspěchů...
Abych to všechno vysvětlila, musím se vrátit v čase do druháku na gymplu a říct Vám, jak začala moje práce na SOČce. Někdy v té době jsem se začala zajímat o výzkum a chtěla jsem prostě něco dělat... Narazila jsem na program Otevřená věda, což je skvělá věc, protože dává možnost získat zkušenosti už někdy na střední. Začala jsem hledat, co by se mi líbilo, a protože jsem se trochu bála návalu na šíleně zajímavé věci, tak jsem radši hrála na jistotu, s tím, že něco je lepší než nic. Proto jsem si vybrala výzkum o studiu růstových reakcí mutanta rajčete k auxinu NAA v závislosti na světelných podmínkách.

Jestli Vám to nic neříká, tak je to úplně v pohodě. Já prvního půl roku taky pořádně nevěděla, co dělám. :D

Každý týden jsem byla uvolňovaná ze školy a jezdila jsem do Olomouce ("jen" asi hodina cesty, ale ono se to nezdá, když je to každý týden), kde jsem se nimrala s malými semínky, které jsem vysazovala na agar, o týden později jsem měřila stonky vyklíčených semínek, a pak jsem sledovala jejich reakce na světlo a auxin. Když se na to zpětně podívám, bylo to hodně zajímavé a byla to docela sranda. A zkušenost.

Zkušenost, která mě přivedla k napsání SOČky a nakonec k přijetí na 3. LF.

Se svou SOČkou jsem se nakonec dostala až do celostátního kola, kde jsem se umístila na 6. místě. Pro mě dřív naprosto nepředstavitelný úspěch. :)

Proto všem uchazečům o medicínu vřele doporučuju, věnujte se biologii nebo chemii, je jedno, jestli to má něco společného přímo s medicínou, nebo nemá, jako u mě... Všechno se počítá a zkušenosti jsou cenné.

Myslím, že SOČka tady mezi olympiádami docela vyčnívala, přece jenom, těch SOČek zase tolik nebývá...

Takže tolik k přijetí bez přijímaček.

Přežívejte to hrozné vedro!
A příště o zápise. :)

Vaše budoucí medička

Jak jsem si vybírala lékařskou fakultu

Dnes bych si chtěla připomenout, jak jsem si procházela výběrem vysoké školy a jak jsem zkoumala rozdíly mezi jednotlivými fakultami v Praze. Když jsem někde před svými spolužáky a kamarády zmínila 1., 2. nebo 3. lékařskou fakultu, všichni se mě hned ptali, v čem je tam ten rozdíl.

Takže ve stručnosti, co pro mě bylo tím nejdůležitějším při výběru a rozhodování (nakonec je to ale naprosto jedno, myslím si, že doktor z Vás všude vyleze stejný a nepohrdla bych jedinou fakultou, každá má své výhody - a jistě i nevýhody):

1.LF: velké množství studentů v prvním ročníku (fakulta mnoho lidí nabere, ale pak zase vyhodí - každopádně si myslím, že když tu školu opravdu chcete dodělat, tak ji doděláte), obecně větší počet studentů, s tím spojená určitá anonymita; je to větší škola. :)

2.LF: menší, rodinná fakulta se zaměřením na pediatrii, nachází se přímo v areálu FN Motol

3.LF: taktéž docela malá fakulta, se speciálními moduly a přístupy k výuce, ale víc Vám povím až někdy za půl roku... :)

Kdo jsem...

Vítám Vás na mém úplně čerstvém blogu!

Předem děkuji všem, kdo si sem nějakým způsobem našel cestu a třeba se mu tu i zalíbilo. Budu ráda, pokud tento blog bude alespoň inspirací pro budoucí mediky nebo bude sloužit pro pobavení stávajících mediků.

A proč jsem se rozhodla začít blog psát a kdo vlastně jsem?

Od příštího roku medička na 3. LF UK! Ani se mi tomu nechce věřit. Splnil se mi něco jako životní sen... I když něco takového jako "životní sen" zní docela vtipně, když je Vám teprve 19. :)

Zatím je to možná taková ta naivita, to očekávání a ta radost, ale strašně se těším a nemůžu se dočkat, až se začnu učit ty úžasné věci, protože mě hrozně fascinuje, jak dokonale všechno v lidském těle funguje. Zároveň je tu samozřejmě velký strach a obavy, protože - co když to nezvládnu? Co když prostě zjistím, že na něco takového nemám? Co když budu úplně marná? Ale na to se snažím myslet trochu míň. Na to bude času dost. :)

A proč tedy blog? Když jsem byla ve čtvrťáku, tak mojí největší vášní (a ano, přiznávám, taky prokrastinační technikou) bylo pročítat blogy, které píší medici. Strašně moc mi to dalo, namotivovalo mě to zabrat a splnit si ten sen. A taky si myslím, že je to takový lehký relax, kdy ze sebe člověk může všechno vyklopit a hned je mu líp, protože vím, že tahle škola lehká nebude.

(Tímto bych chtěla vyzdvihnout pár pro mě skvělých blogů - např. blog Medicínské novicky, Blondýny zubařky a taky Medičky v Brně - díky!)

A tak budu ráda, pokud si sem najdou cestu ať už medici, uchazeči o medicínu nebo taky někdo úplně jiný. :)

O tom, proč zrovna medicína, proč zrovna 3. LF a další proč, zase příště.

S přáním krásného dne,
Vaše budoucí medička :)