Jak jsem si vybírala lékařskou fakultu

Dnes bych si chtěla připomenout, jak jsem si procházela výběrem vysoké školy a jak jsem zkoumala rozdíly mezi jednotlivými fakultami v Praze. Když jsem někde před svými spolužáky a kamarády zmínila 1., 2. nebo 3. lékařskou fakultu, všichni se mě hned ptali, v čem je tam ten rozdíl.

Takže ve stručnosti, co pro mě bylo tím nejdůležitějším při výběru a rozhodování (nakonec je to ale naprosto jedno, myslím si, že doktor z Vás všude vyleze stejný a nepohrdla bych jedinou fakultou, každá má své výhody - a jistě i nevýhody):

1.LF: velké množství studentů v prvním ročníku (fakulta mnoho lidí nabere, ale pak zase vyhodí - každopádně si myslím, že když tu školu opravdu chcete dodělat, tak ji doděláte), obecně větší počet studentů, s tím spojená určitá anonymita; je to větší škola. :)

2.LF: menší, rodinná fakulta se zaměřením na pediatrii, nachází se přímo v areálu FN Motol

3.LF: taktéž docela malá fakulta, se speciálními moduly a přístupy k výuce, ale víc Vám povím až někdy za půl roku... :)


Podotýkám, že to jsou pouze pro mě nejdůležitější a vybrané rysy jednotlivých fakult. :)

No a co se mě týkalo, tak někdy ke konci prvního pololetí v oktávě se můj život proměnil v jednu velkou otázku - na kterou lékařskou fakultu chci nejvíc? Samozřejmě jsem počítala s tím, že si dám dost přihlášek s tím, že na pár fakult si podám žádost o přijetí bez přijímaček a budu doufat, že se štěstí usměje. A usmálo. :)

Co jsem věděla jistě, bylo, že nechci do Ostravy, Plzně a do Hradce. Ne, že by se mi ty školy nelíbily, spíš jsem věděla, že co se týče města, tak chci Prahu - Brno - Olomouc, něco z toho. Už jen kvůli svým milovaným spolužákům ze střední. Takže se můj okruh výběru docela zmenšil a já jsem se rozhodla, že si podám celkem 5 přihlášek na lékařské fakulty.

Praha - všechny tři, Brno a Olomouc.

Žádost o přijetí bez přijímaček jsem si dávala na 1.LF, na 3.LF, do Brna a jen tak kdyby náhodou do Olomouce (kde jsem ale věděla, že žádnou šanci nemám).

Pak jsem si samozřejmě dala záchrany - přírodovědku v Praze (obor Biologie) a v Brně (obor Ekologická a evoluční biologie - jak jsem se tam mohla vůbec hlásit?? :D) - školy, kde jsem byla přijatá okamžitě, díky známkám a taky SOČce. Vřele doporučuju si nějakou takovou záchranu dát, protože jste hned klidnější, když víte, že někde to máte tak říkajíc jisté.

A jak to všechno dopadlo?

Brno neklaplo, protože i když jsem na to známky řekněme měla (samé jedničky jsem opravdu neměla), tak bylo příliš moc lidí, tak se na mě nedostalo... To jsem se dozvěděla jako úplně první, ale řekla jsem si, že nebudu věšet hlavu a doufala jsem dál. Olomouc samozřejmě taky nevyšla, což se ale dalo čekat.

O to větší byla moje radost, když jsem se dozvěděla verdikt z 1.LF. Skákala jsem radostí do stropu, protože jsem věděla, že teď už mám svůj velký sen v kapse! Byl to fakt úžasný pocit.

Takže jsem se v klidu začala chystat na maturitu a věděla, že už to všechno bude ok. Jen jsem tak trochu čekala, kdy přijde verdikt ze 3.LF... (Jen pro úplnost, na 2.LF neberou bez přijímaček, což se mi zdá jako super a fér přístup, všichni mají stejné podmínky. No ale jsem ráda za tu možnost jít bez přijímaček...)

Jenom bych zde ještě podotkla, že mým největším přáním bylo ze začátku Brno. Proto, že je blízko, proto, že tam nejspíš půjde většina mých kamarádů ze střední a prostě...proto. Postupem času, jak jsem získávala informace, jsem svůj cíl přehodnotila a začala snít o 2. a 3.LF. O dvojce proto, že bych nejspíš jednou chtěla dělat pediatrii (ale kdoví) a o trojce kvůli jejich zajímavému způsobu výuky. Kvalitou mi přijdou podobné, ale těžko se to posuzuje. Chtěla jsem prostě jednu z nich.

Bylo mi jasné, že na dvojku budu muset dělat přijímačky.

Pak ale přišel ten osudný den. Měla jsem zrovna svaťák, asi druhý nebo třetí den, takže jsem byla ještě relativně "plná sil", vstala jsem hezky brzo a začala jsem se učit. Myslím, že jsem měla na stole zrovna nějakou hnusnou anorganiku, už jsem začínala být trochu zoufalá, když vtom zazvonil zvonek a taťka šel otevřít. Za chvíli mě zavolal, že si mám vzít občanku.

Tak jsem seběhla dolů, srdce mi bušilo a pěkně mě štvala paní pošťačka, která si hezky dávala na čas a místo toho, aby mi dala můj dopis, si povídala s taťkou. A já jsem jí nahlížela do ruky a uviděla jsem tohle:

Nakonec mi dopis podala, málem jsem jí ho vytrhla z ruky a běžela nahoru. Tam jsem ho položila na postel a zírala na něj. A přemýšlela, co mám sakra dělat.
Tragéd.
Pak jsem teda pomalu vzala dopis do ruky a začala ho otvírat. Myslím, že jsem se v tu chvíli dokonce i modlila. Tak hrozně jsem to chtěla!

Nakonec na mě vykouklo z dopisu tohle...

...a já byla štěstím bez sebe!!!

Fakt, tomu pocitu se snad nic nevyrovná. Čisté štěstí.

V té chvíli jsem se rozhodla, že ještě zkusím štěstí u přijímaček na dvojku, ale že Brno už vypouštím. A o přijímačkách zase příště.

PS: Omlouvám se za kvalitu fotek, můj mobil nemá zrovna nejlepší foťák. :D

Vaše budoucí medička :)